• Změny v DPH 2017

    od Jaroslava Dolejšová | 4. Květen 2017

    Dlouhodobý majetek pořízený formou finančního leasingu

    Do definice dlouhodobého majetku se doplňuje zásada pro případy, kdy je pořizován formou tzv. finančního leasingu a současně splňuje znaky dlouhodobého majetku. Takový majetek bude pro účely DPH považován u pořizovatele za dlouhodobý, což v praxi znamená, že bude jako ostatní dlouhodobý majetek podléhat na úpravě odpočtu daně.
    Podobně je v novele zaneseno pořízení pozemku formou finančního leasingu, který taktéž bude považován za dlouhodobý majetek nájemce a bude podléhat úpravě odpočtu daně.

     

    Společnost a její společníci

    Novela zrušuje specifické úpravy a postupy při správě DPH u společnosti a jejich společníků.
    Nové podmínky jsou postaveny na samostatném působení každého společníka společnosti a vycházejí z obecných principů zákona o DPH. Doposud se obrat skládal z obratu společníka mimo společnost a obratu společnosti, nově každý společník sleduje obrat sám za sebe a nestává se automaticky plátcem, pokud společnost překročila limit pro registraci k DPH.
    Novela obsahuje přechodné ustanovení umožňující společníkům postupovat do 31. prosince 2018 podle původního znění zákona, účinného přede dnem nabytí účinnosti novely.

    Den uskutečnění zdanitelného plnění u dlouhodobých plnění

    Zákon zavádí významnou změnu u dlouhodobě poskytovaných plnění. Za Den uskutečnění plnění se považuje nejpozději poslední den každého kalendářního roku vyjma prvního. Proto např. stavební práce, poskytované po dobu pěti let, budou mít své samostatné „dílčí“ uskutečnění zdanitelného plnění k prosinci druhého a následujících let po počátku stavebních prací, přičemž základem daně v daném roce bude ta část plnění, která byla z celého plnění reálně poskytnuta.

    Vznik povinnosti přiznat daň u zálohových plateb

    Zákonem zároveň dochází k upřesnění povinnosti přiznat daň z přijatých zálohových plateb. Nově nastává pouze za předpokladu, že jsou k okamžiku přijetí zálohy známy nutné relevantní znaky budoucího plnění. Jedná se konkrétně o (i) zboží, které má být dodáno, nebo služba, která má být poskytnuta, (ii) sazba daně a (iii) místo plnění. Nejsou-li tyto okolnosti známy, nevzniká z přijaté úplaty povinnost přiznat daň.
    Tento postup se projeví i např. u poukazů a voucherů, kde je nutno rozlišit, zda k okamžiku přijetí úplaty jsou známy výše uvedené znaky konkrétního budoucího plnění. Jestliže plnění, jež je možné obdržet, není předem určené (např. poukázky na nákup různého zboží s různými sazbami daně), nepodléhá přijatá úplata zdanění, dokud nedojde ke zdanitelnému plnění či se podmínky nevyjasní.
    S touto úpravou jsou změněna i pravidla pro opravu odpočtu daně. V ustanovení je doplněna povinnost provést opravu odpočtu daně uplatněného z titulu poskytnuté zálohy na zdanitelné plnění, které se ovšem neuskutečnilo, přičemž tato úplata nebyla vrácena ani použita na úhradu jiného plnění.
    Opravu odpočtu daně z tohoto titulu je plátce povinen provést za zdaňovací období, ve kterém se prokazatelně dozvěděl, že se zdanitelné plnění neuskuteční a že poskytnutá úplata nebude vrácena ani použita na úhradu jiného plnění, nebo kdy se tyto skutečnosti dozvědět měl a mohl.

    Vyrovnání a úprava odpočtu daně

    Novela zpřesňuje mechanismus vyrovnání odpočtu DPH a doplňuje výčet použití vyrovnání původně uplatněného odpočtu o případy, kdy je daný obchodní majetek zničen, ztracen či odcizen. Pokud tyto případy nejsou řádně doloženy, subjekt musí provést vyrovnání odpočtu daně. Jsou-li doloženy, původně uplatněný odpočet daně se nemění.
    Podobně jsou upraveny případy pro povinnost provést úpravu odpočtu daně při nedoložených případech zničení, ztráty či odcizení dlouhodobého majetku. Opět v případě řádného nedoložení daných skutečností je subjekt povinen provést úpravu odpočtu. Tato úprava se provádí ve zdaňovacím období, kdy ke ztrátě došlo či kdy se plátce mohl o dané skutečnosti dozvědět.

    § 106a, 106aa – Institut nespolehlivé osoby

    Novela zavádí institut nespolehlivé osoby – tedy obdobu nespolehlivého plátce pro osoby, které nejsou plátcem. Takové osoby se v momentě vzniku plátcovství automaticky stávají nespolehlivým plátcem a naopak. Ztratí-li tedy subjekt titul nespolehlivého plátce, stává se nespolehlivou osobou. Nespolehlivou osobou se může subjekt, obdobně jako u nespolehlivého plátce, stát rovněž rozhodnutím správce daně při závažném porušení svých povinností vztahujících se ke správě DPH. Takové okolnosti jsou ponechány na rozhodnutí Finanční správy a může být mezi ně například zařazeno pravomocné odsouzení za spáchání trestného činu krácení daně či vystavování dokladů s náležitostmi daňových dokladů včetně vyčíslení daně či porušení registrační povinnosti k DPH. Případné odvolání proti rozhodnutí správce daně je zkrácen oproti daňovému řádu na 15 dní, přičemž v situacích hodných zvláštního zřetelu může správce daně rozhodnout o neodkladném účinku takového odvolání.
    O zbavení se statusu nespolehlivé osoby platí podobná ustanovení jako pro nespolehlivé plátce, a sice subjekt může podat žádost správci daně, pokud uplynul alespoň 1 rok od pravomocného rozhodnutí o označení subjektu jako nespolehlivé osoby. Tato lhůta se posouvá s každým zamítavým stanoviskem správce daně