• Odvod DPH z inventarizačních rozdílů a jeho případná daňová uznatelnost

    od Barbora Spáčilová | 6. srpna 2013

    Odpověď na otázku, zda dodaňovat daní na výstupu  inventarizační rozdíly, se mezi odbornou veřejností velmi různí. V současné době již však existuje natolik bohatá judikatura, že lze dovodit poměrně jednoznačné závěry, a to i přes to, že se různí i judikatura samotná.

    Související legislativní ustanovení:

    Zákon 561/1991 Sb., o účetnictví (ZoÚ) definuje v § 30, odst.(6) inventarizační rozdíl jako rozdíl mezi skutečným stavem a stavem v účetnictví, který nelze prokázat. Pokud je skutečný stav nižší než účetní, jedná se o manko; v opačném případě jde o přebytek.

    Zákon 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP) tuto definici dále rozvíjí: z obecných mank (které jsou principiálně daňově neuznatelné) vylučuje v § 24, odst.(2), písm.(l) škody vzniklé v důsledku živelních pohrom a škody způsobené podle potvrzení policie neznámým pachatelem a dále v § 25, odst.(2) vylučuje úbytky vyplývající z přirozených vlastností zásob vznikající např. rozprachem, sesycháním v rámci technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém  procesu (přirozené úbytky zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků), ztratné v maloobchodním prodeji, a to do výše ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků a ztratného.

    Manka a škody takto specificky „vyloučená“ zákonem o daních z příjmů jsou manky daňově uznatelnými, manka vzniklá z jiných důvodů nikoli.

    Zákon 235/2004 Sb., O dani z přidané hodnoty (ZDPH) žádnou vlastní definici mank a škod, resp. inventarizačních rozdílů nemá.

    Důvod k zatěžování mank daní na výstupu je obecný princip neutrality DPH. Dle § 72 ZDPH má plátce plátce nárok na odpočet, pokud přijatá plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Přičemž pokud plátce u těchto přijatých plnění uplatní nárok na odpočet v plné výši a část z nich použije pro účely nesouvisející s ekonomickou činností, považuje se toto za dodání zboží za úplatu ve smyslu definic ZDPH a měla by tudíž být odvedena daň na výstupu.

    Po prozkoumání související judikatury (ať lokální či evropské) lze vysledovat jistá jednotící pravidla, z nichž vyplývá, že je třeba zkoumat jednotlivé tituly pro vznik mank pro účely (ne-)zdanění těchto mank na výstupu. Výsledek se přibližuje pojetí ZDP:

    • krádež není možno považovat za zdanitelné plnění, při tom musí jít o prokázanou krádež a důkazní břemeno je na poplatníkovi. (pozn. Evropská judikatura však ještě požaduje prokázání, že zboží nebylo následně uvedeno na trh, což je dle mého zcela nemožné.);
    • zničení zboží není možno považovat za zdanitelné plnění včetně zničení živelnou pohromou (musí jít o prokázané zničení);
    • pokud je manko dáno zaměstnanci s hmotnou odpovědností k náhradě, nejde o zdanitelné plnění, ale o náhradu škody;
    • technologické úbytky do normy a stejně tak ztratné v maloobchodě do normy není možno považovat za zdanitelné plnění Podmínkou je pochopitelně mít řádně zpracované normy přirozených úbytků zásob či ztratného a obhájení ekonomických a věcných důvodů jejich existence.

    Obecně lze tedy říci, že je kladen velký důraz na prokázání toho, jak manko či škoda vznikly. Důkazní břemeno leží na poplatníkovi a kritéria posuzování jsou velice přísná. V ostatních případech mank platí povinnost odvádět DPH na výstupu.

    Hledisko daně z příjmů

    Pokud je DPH na výstupu odváděna a účtována do nákladů, pak je nutno zkoumat zda takový odvod představuje daňově uznatelný náklad či nikoli. Režim daňové uznatelnosti DPH se pak odvíjí od daňové uznatelnosti souvisejícího nákladu. Pokud je dodaňování DPH na výstupu prováděno správně, pak by teoreticky veškerá doodvedená DPH byla nákladem daňově neuznatelným neboť by mělo být doodváděno jen z nákladů, které jsou daňově neuznatelné.