• Rozsudek Nejvyššího soudu správního – dohadné položky na bonusy

    od Jiří Král | 13. prosince 2012

    V souvislosti s tvorbou dohadných položek na roční bonusy zaměstnanců v rámci účetní závěrky byl historicky postupováno tak, že tito zaměstnanci měli ve svých pracovních smlouvách zakotven nárok na konkrétní výpočet odměny ze zisku či z dalších finančních ukazatelů společnosti. Po sestavení účetní závěrky docházelo k formálnímu stvrzení odměn a jejich výplatě.

    Následně nicméně došlo ze strany správce daně k rozporování tohoto postupu s tím, že dohadné položky byly tvořeny neoprávněně, a to na základě argumentace, že odměny byly definitivně vyčísleny a potvrzeny na základě skutečností nastalých v následujícím období. Vznik závazku se tudíž datuje do roku následujícího a v roce předchozím tak není důvod k účtování dohadných položek a tyto tak nejsou v roce předchozím daňově uznatelným nákladem.

    Daňové orgány obou stupňů a stejně tak následně i krajský soud potvrdily pozměněný přístup správce daně.

    Nejnovější argumentace Nejvyššího soudu vycházela z obecného účetního principu akruálnosti, že se totiž o nákladech a výnosech účtuje do období, s nímž věcně a časově souvisí bez ohledu na to, kdy dochází k jejich úhradě. Obecně lze o dohadné položce pasivní účtovat za předpokladu, že je doložena existence závazku a pouze nelze stanovit jeho přesnou výši.

    Rozhodující pro oprávněnost tvorby dohadných položek je tak okamžik vzniku nároku na odměnu, nikoli okamžik vzniku nároku na její vyplacení. Posouzení, zda je odměna ve fázi účtování o dohadné položce nároková (a nárok na ni vzniká tedy v původním zdaňovacím období a tvorba dohadné položky je daňově uznatelným nákladem) nebo nenároková (její (ne-)přiznání záleží na pozdějším rozhodnutí a případná tvorba dohadné položky není daňově uznatelným nákladem) je třeba posoudit dle povahy rozhodnutí následujícího roku, kterým je odměna odsouhlasena.

    Má-li toto rozhodnutí povahu deklaratorní, které pouze potvrzuje odměnu či při případně zpřesňuje její výši , je tvorba dohadné položky oprávněná a představuje daňově uznatelný náklad. Naopak, má-li rozhodnutí povahu konstitutivní, kdy takové rozhodnutí samo o sobě nárok na odměnu zakládá, pak o dohadné položce v předchozím roce účtovat nelze.

    V této souvislosti doporučujeme zkontrolovat formulace v pracovních smlouvách, které zakládají nárok na odměnu a vyloučit tak riziko vyloučení tvorby dohadných položek z daňově uznatelných nákladů běžného roku.