• Nerealizované kurzové rozdíly – pochybnosti zůstávají

    od Barbora Spáčilová | 18. července 2013

    Letošní účetní uzávěrka s sebou přinesla pro podnikatele novou daňovou výzvu. Ani po argumentačních přestřelkách mezi Nejvyšším správním soudem a Generálním finančním ředitelstvím totiž nadále není jasné daňové postavení nerealizovaných kurzových rozdílů. Ty se týkají každého, kdo si v minulých zdaňovacích obdobích vypůjčil v cizí měně a díky změnám v kurzu se mu dluh v nominální hodnotě snížil či zvýšil. Je tedy otázkou, zda nerealizované kurzové rozdíly zdanit, jak tomu bylo dříve, či nikoli.

    Aniž by tento článek měl ambice nalézt správnou a definitivní odpověď na tuto otázku, je velmi pravděpodobné, že se onou tradiční cestou vydala drtivá většina poplatníků. Dostupné argumenty totiž naznačují, jakým způsobem se k problému bude stavět správce daně – který samozřejmě též rozhoduje o postizích za nesprávné odvedení daně.

    Prvotní rozsudek NSS ze dne 19. 4. 2012 v konkrétním případě 5 Afs 45/2011-94 vyslovil převratný závěr, kterým byla celá záležitost otevřena. Podle něj nemůže být kurzový rozdíl zahrnut do výnosů, neboť ze zákona příjmem není. Proti tomu se ve své reakci postavilo GF           Ř svým stanoviskem z 6. 6. 2012, ve kterém upozorňuje, že ze strany Nejvyššího správního soudu jde o ojedinělý rozsudek týkající se pouze konkrétního případu. GFŘ uvádí následujícíe: „Generální finanční ředitelství po jeho analýzách neshledalo žádné relevantní důvody k odchýlení se od dosavadní praxe, a proto zůstanou ze strany daňové správy doposud zastávané aplikační postupy ohledně zdaňování kursových rozdílů zachovány.“  Za názor GFŘ se postavila též Národní účetní rada.

    Opačný signál ovšem vyslal podruhé NSS, na který se brněnské Finanční ředitelství obrátilo s kasační stížností. Ve svém rozhodnutí totiž soud zamítnul žádost za užití stejné argumentace, jako rozsudek původní.

    Ve světle výše uvedených faktů lze očekávat, že správce daně bude trvat na tradičním postupu, tj. na zdanění nerealizovaných kurzových rozdílů. Pokud se tak daňový poplatník rozhodne postupovat opačnou cestou, musí být připraven nést riziko sankcí se strany správce daně a doufat, že než se jeho záležitost začne řešit soudní cestou, nedojde k posunu ve vývoji judikatury opačným směrem.